Prodeje firem a další transakce v současné době
Prodejní transakce, které byly započaty počátkem roku 2020 a koncem roku 2019, dále pokračují bez ohledu na počáteční omezení v době „koronavirové pandemie“ a obavy z jejích dopadů.
V každé krizi jsme „šli proti proudu“ a realizovali transakci v sektoru, který zrovna nebyl investory i třeba veřejným míněním podporován. V době, kdy investoři neměli zájem o automobilový průmysl jsme prodali společnost dodávající díly do automobilového sektoru a v minulosti v době tzv. „Silicon Valley krize“ jsme se naopak podíleli na odkupu společnosti v IT sektoru navíc modelem postaveným na dalších akvizicích.
Po realizaci řady investic nejen v CEE regionu a po výběru těchto investic z obrovské řady nabízených projektů, si z jistotou dovolím říct, že kromě rozsáhlých zkušeností, které pokládám za základní a samozřejmé, je u investora (zde mám na mysli finančního) velice důležitý tzv. „common sense, tj. logické uvažování“. Ze zkušenost vždy, když jsem projektu nevěřila a můj common sense mi říkal, že „ne“, tak pak mým cílem bylo projekt odmítnout, což také nebylo vždy lehké, protože, spousta různých poradců a dalších zainteresovaných má za hlavní cíl prosadit a dotlačit projekt za každou cenu pouze s vidinou svého krátkodobého zisku.
Co se týká prodejů firem, pak si troufám z osobní zkušenosti říct, že pokud zájemci dává daná investice smysl z podnikatelského, nebo investičního hlediska, investici zrealizuje, a to i v době např. Covidové krize. Kupci firem se v podstatě dělí na dvě skupiny, na Strategické investory a Finanční Investory. Strategičtí investoři jsou firmy, které mají zájem na organickém růstu své firmy vertikálně, nebo horizontálně. Buď jsou to např. konkurenti, kteří rostou prostřednictvím akvizic, nebo může jít o firmy v příbuzném oboru, dodavatele, nebo odběratele a další společnosti, které si mohou odkupem realizovat různé synergické efekty. Tyto společnosti, stejně jako jakékoliv firmy, se musí stále zaměřovat na růst a to i v době krize. Otázkou je samozřejmě financování akvizic, kdy většina firem při odkupu používá standardní strukturu financování, tj. určité prostředky vlastních zdrojů (ať hotovosti, nebo aktiv jiné finančně silné firmy), bankovního akvizičního financování (do výše cca +-60%) a v určitých případech si na zvýšení akvizičního úvěru dopomůžou mezzaninovým financováním, poskytovaným specializovanými fondy. V těchto případech osobně také nevidím zásadní ohrožení v době krize. Bankovní sektor i specializované akviziční mezzaninové fondy vždy budou investovat do projektů, které odpovídají jejich kritériím. Co se týká finančních investorů, tyto bych rozdělila jednoduše do několika druhů – private equity fondy (tj. fondy uzavřené na určité časové období, kdy investiční doba určitého uzavřeného fondu bývá 4-6 let s již komitovanými financemi, které mají zájem investovat, samozřejmě za celkem jasných podmínek odhadované návratnosti). U těchto fondů investiční manažeři musí samozřejmě přesvědčit tým své investiční komise, ve které její jednotliví členové mohou mít různé názory vycházející z jejich zkušeností s jednotlivými sektory a mohou být v některých případech i opatrní v krizi. Musím říct, že v případě rozhodnutí a schválení investice hrají kolikrát roli i zdánlivě nepodstatné detaily. Dalšími finančními investory jsou např. různé „family offices“, nebo jednotlivci. U některých z těchto jsme zaznamenali určitou opatrnost a např. i očekávání snížení cen firem v řádech měsíců.
Celková ekonomická situace a určité makroekonomické, nebo „pandemiové“ vlivy jsou jen jedním z měřítek o rozhodování o akvizici. Mezi další patří např. preference oborová (odvětí se stabilními a relativně předvídatelnými kroky, s vysokými tržními bariérami vstupu, sektory s možností další konsolidace, růstu, ad.), společnosti se silnou tržní pozicí (v důsledku stabilní konkurenční výhody, nebo řady dalších aspektů, nízké možnosti substituce produktů), konkurenceschopností výrobků (širokou zákaznickou strukturou, rostoucích trzích), budoucím potenciálem a možností být leaderem svého sektoru) samozřejmě lidský faktor, manažerský potenciál a řada dalších. A ze zkušeností vím, že někdy stačí na realizaci prodeje a získání zajímavé prodejní ceny jen unikátní produkt s tržním potenciálem, který má pro kupujícího hodnotu vyšší než současně generované zisky prodávané firmy.
Z krátce uvedeného vyplývá, že pokud vlastníci firem zvažují z různých osobních či jiných důvodů prodeje svých firem, je nyní vhodná doba. Protože než přijde nějaká vlna, která bude mít vliv všeobecně na pokles valuací firem, může už třeba pozdě. Věřím na win-win a osobně si myslím, že hladové investory, kteří čekají na krachy firem a chtějí koupit za nejnižší cenu není potřeba uspokojit, když je možné firmu prodat plně funkční s potenciálem který např. i s dalších kapitálem může využít nový investor. V neposledním řadě si neodpustím nedodat. Vlastníci firem jsou vždy v businesse v podstatě sami, tím myslím, že nerozhodují v týmech, nebo dle nějakých regulí ale rozhodnutí musí činit sami, dle vlastního uvážení a s vlastní odpovědnosti a proto si dovoluji jim poradit, rozhodněte se o prodeji své firmy sami, dle svého „common sense“ a na základě svých zkušeností a nenechte se nikdy zastrašit, nebo ovlivnit řadou „zaručených“ negativních zpráv. I zde platí to, co si osobně myslím nejen o businesse, ale i životě, nebát se a nenechat se zastrašit, protože cesta je pozitivní odhodlání, víra v úspěch, samozřejmě podpořená vynaloženým pracovním úsilím.
Ing. Martina Rošková, MBA
Srpen 2020